Kometáře


15.06.2006 19:04:   
Po dlouhých letech sezení na spolujezdeckém sedadle v různých Mitsubishi jsem se nechal zlákat mým dlouholetým kamarádem a mým bývalým jezdcem Zdeňkem Vrátníčkem na sednutí si opět do Škody Felicie. To navíc do kraje,kde se nám společně před mnoha lety dařilo (1992 Katovice, 1.místo v A5, 4.místo absolutně). Takový výsledek letos v Pačejově pochopitelně nemůžeme očekávat (mimo jiné přibylo 14 let a hlavně oběma mnoho kil). Ale chceme se pěkně a uvolněně pro radost svézt. Ráno jsme vyjížděli po 9 hod z Brna. Cesta přes Pelhřimov, Písek a Strakonice do Malého Boru,kde jsme ubytování proběhla relativně bez zdržení. Už po cestě ale začalo být veliké teplo. V Pačejově je horko a dusno snad tradicí. Trochu nás zklamalo ubytování. Asi se vloudil při komunikaci s Kuldou, který ubytování pro Vrátníčka zajišťoval, nějaký šum a v zemědělské ubytovně na nás čekal jen čtyřlůžkový pokoj - doufejme, že Zdeňkovi mechanici moc nechrápou. Že chrápu já (jak může potvrdit manželka a Karel Trojan) mě nevadí, protože spím. Po vynesení tašek jsme jeli do Olšan do Agropy se registrovat a převzít iti. Místo pozdravu nás uvítala útočná věta,zda máme zaplaceno startovné. Po zaplacení nám byly zkontrolovány veškeré doklady - moc nechápu proč, když se to celé bude opakovat na.formální přejímce (nebo případně po rakouském vzoru může být už tato kontrola formální přejímkou). A pak hurá na 2,3 a 4 erzetu. Všechny jsme projeli dvakrát a zbylý jeden až dva průjezdy si necháváme na zítřek. Dvojka je již tradičně známá z minulých let. 3 a 4 RZ jsou v podstatě nové, ale opět pačejovsky rychlé a uskákané. Trojka je asi nejhezčí a nejtěžší. Byly jsme se podívat i v Sušicích v servisní zóně - ukazuje se, že sehnat kvalitní a divácky atraktivní místo pro servisní zónu je pro pořadatele velikým problémem. Objekt bývalých značně zdevastovaných kasáren nám připadá malý a pro mechaniky i diváky nepřívětivý. Petr Řihák
16.06.2006 15:29:   
Ráno jsme se probudili do krásného slunečného rána. Jen Zdeněk něco mumlal o tom, že všichni tři spolunocležníci (tedy já a dva mechanici) chrápou a to ještě tak, že na sebe navazují a vzácně se doplňují. Už před osmou jsme stáli na startu RZ 1. Ta je stejná jako loni a proto jsme ji jeli jen dvakrát, potom jsme potřetí projeli RZ 2 a jeli směrem na Sušice čekat na startu trojky na 10 hod, od kdy se mohla trénovat. Jedinou RZ 3 jsme jeli čtyřikrát, protože je celá nová, nejdelší a také nejtěžší. Sice opět rychlá, ale těžká. Na erzetách bylo vidět, že hodně posádek přijelo až dnes ráno - byl výrazně větší pohyb. Překvapilo mne, že na některé erzetě jsme neviděli ani kontroly ze strany pořadatele (možná zaspali) a naštěstí i Policie dala na této soutěži při tréninku všem zúčastněným pokoj (nebo alespoň nám určitě). Po obědě začaly přejímky, my se startovním číslem 74 jsme šli jako jedni z prvních. Přejímka standardní, kontrola homologace pásů, helem, kombinéz a spodního prádla a toť v podstatě vše. Teď do večera máme volno, půjdeme na oběd, pak možná spojíme závody s turistickopoznávacím podvečerním výletem ... Petr Řihák
19.06.2006 11:14:   
Po noční dosti vydatné bouřce jsme se probudili sice do trochu chladnějšího, ale zato vlhkého rána. Museli jsme se rychle rozhodnout, jaké obujeme pneu, protože pro mě z nepochopitelných důvodů bylo v propozicích napsáno, že doprovodná auta musí být v servisu v Sušicích mezi půl sedmou a půl devátou - později ne. Proto pro jistotu museli naši mechanici vyjíždět před osmou a my startovali až po deváté. Ale byť při pohledu z okna bylo ještě dost vlhko, rozhodli jsme se správně a nechali na autě suché pneu. Zjistil jsem, že není úplně špatné z pohledu vyspání se, mít vysoké startovní číslo. V klidu jsme si odpočinuli, vysprchovali se a pak se přemístili před devátou do Hořovic na náměstí, kde byl slavnostní start. Na prvních dvou rz bylo vidět, že se Zdeněk malinko probouzí a teprve rozjíždí. A navíc i Felicie nebyla úplně ve formě, vůbec se jí nechtělo odjíždět z křižovatek. Po prvním servisu už to bylo lepší, Zdeněk se probudil a rozjel a i Felicie po menší úpravě předstihu znatelně ožila. Na většině dalších rz jsme s vysokou mírou bezpečnosti a jistoty zajížděli osmé až desáté časy ve třídě. Před námi byly pochopitelně všechny kity a většina Fabií, ale těšilo nás, že jsme pojížděli naši "konkurenci", tj. úzké Felicie. Celkově Pačejov splnil účel, pro který jsme do něho jeli - po letech se opět společně na závodech svézt, dojet do cíle a pěkně se pobavit. Jen toho tepla mohlo být o trochu méně. Petr Řihák
údržba - správce: Jiří Řihák - Thran